CHS SUISSE PERLE

Psi štěkají a vrčí – ale to není zdaleka vše: k vzájemnému dorozumívání jim slouží kromě jiného také vzdychání, zívání a mručení..

Vysoké tóny (plně znějící „íí“)  

Někdy tyto vysoké tóny může pes vydávat jako pozdrav a pak se jedná o výraz dobrovolného podřízení.

Kňučení

 –        velmi vysoké, slabé „íí“ vyjadřuje pes tzv. psychický stres. Takto pes kňučí, když se cítí být nejistý nebo má strach. Kňučení slouží také rovněž k ukonejšení dominantního protivníka.

Vytí

Schopnost vytí – plně znějící „úú“ se u jednotlivých plemen značně liší.

 -          zatímco někteří psi nikdy nevyjí, inklinují jiní psi k tomu, že se inspirují nejrozmanitějšími zvuky z okolního prostředí (sirény, zvonění kostelních zvonů, hudba apod.) a pak dlouze vyjí. Pravděpodobně se jedná o instinktivní sladění s domnělým sborovým vytím, což lze pozorovat u psů také tehdy, když žijí s několika dalšími psy v jedné skupině. (tažní psi, lovečtí psi)

 -          „Skupinové vytí posiluje soudržnost a přiměje případné vetřelce udržovat si odstup“.

 -          Toto společné vytí pomáhá posilovat pocit příslušnosti ke smečce a zároveň informuje možné konkurenty o tom, že dané území je již zadané.

-          Vyje-li pes sám, snaží se přivolat nepřítomného sociálního partnera

Vrčení

-          kmitavé „rr“ může znít velmi rozdílně – od velmi krátkého po velmi dlouhé, od velmi hlubokého po značně vysoké vytí..

-          význam daného vrčení přitom závisí na doprovodných signálech zprostředkovaných pohyby těla a mimikou. Pokud je vrčení spojeno se „signály hry“ jedná se o výzvu ke hře. Stejný zvuk, doplněný jinými než „herními“ signály, bývá naopak hrozbou nebo varováním

Štěkání

-          využívají psi v nejrůznějších situacích. Proto si mnozí lidí myslí, že štěkání nemá speciální význam, že se jedná o zvuk jenž není nositelem informace.

-          Psi štěkají vždy když jsou rozrušení, a proto bývají často i značně hysteričtí – taková je obecně rozšířená představa.

-          Jenže tak jednoduché to není. Existuje např. štěkot, kterým vás pes vyzývá ke hře, smíšený štěkot, kterým pes signalizuje nejistotu a samozřejmě také výhružný – varovný štěkot. Každý tento štěkot má svůj určitý akustický vzor, který mu dává specifický zvuk. Když psa při štěkání nevidíte, lze ze štěkotu získat hodně informací.

Cvakání zuby  

Psi vydávají ještě několik dalších zvuků – cvakání zuby, což v případě výhružky podtrhne její dojem. Používají i další dorozumívací signály – různé zvuky spojené s dechem, jako funění, vzdychání, kýchání, mručení , kašlání…

Pes často funí pokud se snaží zavětřit, ale také pokud se pohodlně rozvalí na svém oblíbeném místečku. Pokud se pes srdceryvně povzdechne nebo zamručí –  a vy se mu musíte zasmát nebo mu přátelsky říci „ ty chudáčku, ty to máš ale těžké?“ - často se to bere jako signál vyzývající ke chlácholení, neboť i v tomto směru jsou psi velmi učenlivý.